Slovníček

Alterace – změny (nazývané také mutace) na úrovni DNA, které mohou mít přímý vliv na vznik nádorového bujení.

Biomarkery –klinicky využitelné znaky;molekulární, histologické, radiografické nebo fyziologické charakteristiky nádorové buňky. Nalezení některých biomarkerů je přímo spjato s doporučeným lékem. Jiné biomarkery mohou předpovídat odpověď na vybranou terapii.

Buňka – základní stavební jednotky každého živého organismu.

Cílená léčba – typ léčby, cílená pouze na rakovinné buňky. Může být používána samostatně nebo v kombinaci s tradiční léčbou (chemoterapie, radioterapie, …)

Chemoterapie – léčba, při níž se používají léky zabraňující růstu nádorových buněk, a to buď jejich usmrcením, nebo zastavením jejich dělení.

Chromozom – je tvořen z DNA a histonů. Díky jeho struktuře je zajištěno rovnoměrné rozdělení genetické informace do dceřiných buněk.

Cirkulující nádorová DNA (circulating tumor DNA – ctDNA) – malé fragmenty DNA, které pocházejí z nádorové tkáně a mohou být v krvi detekovány a analyzovány pomocí NGS.

Deficit homologní rekombinace (Homologous Recombination Deficiency – HRD) -je neschopnost buňky účinně opravovat dvouřetězcové zlomy DNA pomocí homologní rekombinační opravy (Homologous Recombination Repair – HRR). Skóre HRD bylo definováno jako nevážený součet skóre LOH, TAI a LST (HRD = LOH + TAI + LST). Mutace v těchto genech jsou považovány za příčiny HRD.

Deoxyribonukleová kyselina (DeoxyriboNucleic Acid – DNA) – molekula uvnitř buněk, která obsahuje genetickou informaci zodpovědnou za vývoj a funkci organismu. Molekuly DNA umožňují předávání této informace z jedné generace na druhou.

Doprovodná diagnostika (Companion diagnostic – CDx) -diagnostický test, který pomáhá přiřadit pacientovi konkrétní lék nebo terapii (chemoterapie, radioterapie, imunoterapie).

Diagnostika – určení typu a stádia onemocnění.

Diagnostická odysea – popisuje situaci, kdy ​pacient musí projít dlouhou a obtížnou cestu, než je konečně diagnostikován a léčen správným způsobem.

Gen – je sekvence DNA, která obsahuje instrukce pro vytváření a fungování buněk a organismu jako celku. Geny určují různé vlastnosti organismu, včetně jeho vzhledu, chování a funkce orgánů.

Genomnika – je obor ​genetiky, který se zabývá studiem genomů organismů.

Genetické testování – se používá k vyhledávání dědičných zárodečných mutací ve zdravých buňkách, které se dědí z generace na generaci.

Genomické testování – slouží ke zjištění genetických mutací v nádorových buňkách, které může určit, jeho progresi nebo recidivu. Tyto mutace se nedědí z generace na generaci.

Genomový biomarker – charakteristika DNA nebo RNA, která je znakem normálních biologických procesů, patogenních procesů nebo reakce na terapeutické či jiné zásahy.

Genové fúze – na úrovni DNA dojde ke spojení dvou úseků, které spolu ve zdravé buňce nejsou spojeny. Vznikne tak nová forma genu, která může spustit nekontrolovatelné množení buňky. Genové fúze jsou spouštěče nádorového onemocnění až u 15 % nádorů pevných tkání.

Germinální (zárodečné) mutace – jsou změny na úrovni DNA, které se přenáší na další generaci.

Hematologická rakovina – rakovina krve, jako jsou leukémie a lymfomy.

Indely – typ mutace, při níž je navíc přítomna (inserce) nebo zcela chybí (delece) určitá velmi krátká sekvence nukleotidů.

Imunoterapie – léčba, která využívá vlastní imunitní systém k boji proti nádorovému onemocnění.

Jednonukleotidová varianta (SNV) – záměna (mutace) jednoho nukleotidu v DNA.

Klinicky použitelná (akční) alterace (změna) – změna s potenciálem ovlivnit klinická rozhodnutí (typ léčby) nebo způsob, jakým jsou pacienti zařazováni do klinických studií.

Komplexní genomové profilování (Comprehensive Genomic Profiling – CGP) – metoda využívající technologie sekvenování nové generace (NGS) kdy jsou v jediném testu analyzovány stovky genů, o nichž je známo, že jsou příčinou vzniku rakoviny. CGP detekuje čtyři hlavní genomové změny (záměny jednoho nukleotidu, inserce a delece malého počtu nukleotidů, změna v počtu kopií genů, a různé typy velkých genomových přestaveb) a dva komplexní pan-tumorové biomarkery, kterými jsou míra mutační nálože (TMB) a mikrosateltní instabilita (MSI). Tento typ testování lze provádět jak na pevných tkáňových nádorových vzorcích, tak na krevních vzorcích.

Mikrosatelitní nestabilita (Microsatellite Instability – MSI) -označuje typ nestability v nádorové DNA. Biomarker, který může pomoci předpovědět přínos imunoterapie pro některé typy nádorů.

Minimální reziduální onemocnění (Minimal Residual Disease – MRD) – termín, používaný pro označení velmi malého počtu nádorových buněk v těle po již proběhlé léčbě nádorového onemocnění.

Mutace -(nazývané také „alterace“) změny v DNA.

Mutační zátěž nádoru (Tumor Mutational Burden – TMB) – je měřítkem četnosti mutací v nádorové DNA. Biomarker, který může pomoci předpovědět odpověď na léčbu pro některé typy rakoviny.

Mutační zátěž zjištěná v krvi (blood Tumor Mutational Burden -bTMB) – je míra frekvence mutací v cirkulující nádorové DNA (ctDNA). Biomarker, který lze zjistit ze vzorku krve a který může pomoci předpovědět odpověď na léčbu pro některé typy rakoviny.

Nádorová frakce – podíl nádorových molekul ve vzorku cfDNA.

Nádorové mikroprostředí – obklopuje nádor uvnitř těla. Zahrnuje imunitní buňky, extracelulární matrix, cévy a další buňky. Nádor a jeho mikroprostředí na sebe neustále působí a vzájemně se ovlivňují, ať už pozitivně, nebo negativně.

Nukleová kyselina (NK) – makromolekulární sloučeniny přítomné v buňkách (jádrech a mitochondriích). NK mají dvojí funkci: 1. uchovávají genetickou informaci, 2. nesou informaci pro syntézu proteinů.

Pan-tumorový biomarker – je typ biomarkeru, který je spojen s různými typy nádorů nebo rakoviny obecně, a není specifický pro žádný konkrétní druh nádoru.

Pokročilé nádorové onemocnění – (nazývaná také „metastazující nádor“) je 3. nebo 4. stádium progrese nemoci.

Personalizovaná diagnostika – správný lék, pro správného člověka ve správný okamžik. Vychází ze závěrů získaných z tzv. precizní medicíny.

Precizní medicína – někdy známá jako „personalizovaná medicína“, je inovativní přístup k přizpůsobení prevence a léčby nemocí, který bere v úvahu rozdíly v genech, prostředí a životním stylu každého člověka.

Prenatální diagnostika – diagnostika plodu v těle matky

Postnatální diagnostika – diagnostika dítěte nebo dospělého

Progrese – šíření nádorového onemocnění.

Ribonukleová kyselina (RiboNucleic Acid – RNA) – se podílí na syntéze bílkovin a to třemi základními typy: mRNA, rRNA a tRNA. Jiné typy RNA se podílí na regulaci genů.

Rozsáhlé tranzice (Large-scale state transitions – LST) -jsou genomové přestavby definované jako chromozomální zlomy, které způsobují chromozomální zisky nebo ztráty větší nebo 10 milionů nukleotidů.

Řídící mutace (Driving mutation) – změna v sekvenci DNA genů, které způsobují, že se buňky stávají rakovinnými buňkami. Takto pozměněné buňky mají schopnost rychlého a nekontrolovatelného růstu.

Sekvenování nové generace (Next Generation Sequencing – NGS) -tato technologie se používá k určení pořadí nukleotidů v celých genomech nebo cílových oblastech DNA či RNA.

Sestřihové varianty – jeden gen dává vznik několika bílkovinným produktům.

Solidní nádor – nádorový tkáňový útvar, který obvykle neobsahuje cysty nebo tekuté oblasti.

Somatické mutace – mohou se vyskytnout v kterékoli buňce těla kromě zárodečných buněk (spermie a vajíčka), a proto se nepřenášejí na děti. Tyto změny mohou (ale ne vždy) způsobit rakovinu nebo jiná onemocnění.

Syndrom náchylnosti k nádorovým onemocněním (nazývaný také „rodinná náchylnost k nádorovým onemocněním“) – genetické mutace, která zvyšují pravděpodobnost vzniku rakoviny v raném věku ve srovnání s rizikem u běžné populace.

Tekutá biopsie – test, který se provádí ze vzorku krve namísto vzorku tkáně získané z biopsie tkáně uvnitř těla. Zkoumá DNA nádorových buněk, které volně kolují v krvi z rozpadajících se nádorových buněk.

Testování biomarkerů pomocí NGS – je jednou z kategorií testování, které hledá mutace v genech zodpovědných za vznik nádorového onemocnění, aby určilo potenciální možnosti léčby.

Radioterapie – léčba nádorovného onemocnění, při které se používají vysoké dávky záření k usmrcení nádorových buněk.

Telomerická alelická nerovnováha (Telomeric Allelic Imbalance – TAI) -indikuje vadnou opravu DNA a vysokou citlivost na látky poškozující DNA.

Tumor agnostický biomarker – biomarker společný pro několik typů nádorů bez ohledu na tkáňový původ nádoru.

Vzácné a ultra vzácné nádory – jsou typy nádorů, které se vyskytují zřídka a jsou méně běžné než běžné typy rakoviny. Tyto nádory mohou postihovat různé části těla a mohou mít různé biologické vlastnosti, což může ztížit jejich diagnostiku a léčbu.

Zárodečné (germinální) mutace – jsou změny DNA, které se vyskytují ve všech buňkách těla a které mohly být předány od rodičů nebo vznikly během početí.

Změna počtu kopií (Copy Number Alteration – CNA) – změny v počtu kopií genu v genomu nádorové tkáně, tyto změny se nedědí z generace na generaci.

Změny počtu kopií (Copy Number Variation – CNV) -změny v počtu kopií genu v zárodečném genomu, obvykle se tyto změny dědí z generace na generaci.

Ztráta heterozygozity (Loss Of Heterozygosity – LOH) – biomarker, který může pomoci předpovědět odpověď na typ cílené léčby nazývané PARP terapiefůze pro některé typy rakoviny.